9        Samuel ETO´O

Charakteristika:

Skvěle rychlostně vybavený útočník s dobrou technikou, navíc skvěle spolupracující s Ronaldinhem či Messim. Jeho slabinou je občasná psychická labilita, nedaří se mu proměňovat pokutové kopy. Ke cti mu lze také přičíst to, že se nesnaží simulovat pády jako jiné fotbalové hvězdy.

Biografie:

Samuel Eto´o Fils – tak zní celé jméno kamurenského útočníka, hájícího barvy katalánského velkoklubu FC Barcelona. Eto´o se narodil 10. března 1981 v kamerunském Nkonu. Poprvé na sebe výrazněji upozornil v juniorském věku, když tým Avenir Douala dovedl k vítězství v kamerunské nejvyšší soutěži. Zprávy o mladíkovi střílejícím velké množství branek se díky skautům donesly až na starý kontinent.

Vítězem bitvy několika evropských klubů se stal španělský Real Madrid, který mladého, dravého i silného útočníka s čichem na branky okamžitě koupil. To se psal červenec roku 1997, Samuelovi tedy bylo pouhých šestnáct let. A proč si ho vybral zrovna "královský" klub? Eto´o prý na jeho představitele zapůsobil při španělském turné se svými spoluhráči. Vzhledem k tomu, že Eto´o byl v té době velmi mladý, Real ho poslal na hostování do Leganés, kde měl získat potřebné zkušenosti. V roce 1998 se také představil na Mistrovství světa ve Francii, kde reprezentoval rodný Kamerun. Nastoupil v zápase proti Itálii a stal se tak nejmladším hráčem turnaje. Následující sezónu už strávil v Barceloně, nikoliv však v FC, ale v konkurenčním Espanyolu, ale šanci nastupovat tam bohužel nedostal.

Po ročníku stráveném v Espanyolu se Samuel vrátil do madridského Realu, ale ani tam to žádná sláva nebyla, nastoupil jen ke třem ligovým utkáním. Sice to chvíli vypadalo, že by se mohl zabydlet v madridském hvězdami nabitém kádru, ale nakonec se musel znovu stěhovat. Jeho dalším působištěm tentokrát byla turisty milovaná Mallorca, kde Eto´o konečně začal naplňovat svůj potenciál. Po devíti zápasech v novém týmu, navíc doplněných šesti přesnými zásahy, se Mallorca rozhodla odkoupit od Realu část práv na hráče. Eto´o byl rázem k nepoznání, prospěla mu hlavně podpora vedení klubu i trenéra. V dresu Mallorcy se také vypracoval mezi nejlepší útočníky La Ligy. V prvních třech sezónách Eto´o vstřelil třiadvacet ligových branek v sedmdesáti utkáních. V té době už byl stabilním členem základní sestavy kamerunské reprezentace, se kterou dokázal vybojovat dvakrát Africký Pohár národů i zlatou medaili na Olympijských hrách v Sydney.

I po třech úspěšných sezónách chtěl Samuel zůstat v Mallorce. Svůj čtvrtý ročník v barvách Mallorcy zakončil se čtrnácti ligovými brankami na svém střeleckém kontě. Navíc společně se spoluhráči vybojoval "Královský pohár" – Copa del Rey. Samuel se blýskl rovněž v zápase proti Realu na stadionu Santiaga Bernabeua, ve kterém Mallorca zvítězila drtivým rozdílem 5:1. V tu chvíli se také zdálo, že Real se poučí a odkoupí zpět polovinu hráčských práv od Mallorcy. Nic takového se však nakonec nestalo. Další ročník byl pro Mallorcu nevydařený, výsledkem byl boj o sestup a finanční potíže klubu. To ovšem neplatilo pro Samuela, který dokázal nastřílet sedmnáct branek. Díky tomu se stal objektem zájmu několika evropských velkoklubů. Titul Afrického hráče roku 2003 tudíž nebyl pro nikoho překvapením. Opět se opakovala situace z předchozích let, neboť Real znovu přemýšlel, že odkoupí zbytek práv na tohoto afrického fotbalistu. Stejně tak jako dříve se tak ovšem nestalo…

Před sezónou 2004/05 o Eto´o projevily zájem jak Liverpool, tak i Real Madrid. Do hry se po chvíli vložila i Barcelona, která hledala útočníka, se situace začala měnit. Tehdejší prezident Realu Florentino Pérez, který do té doby tvrdil, že již nechce žádného hráče bez pasu EU, a že Real mě stejně dva nejlepší útočníky světa - Ronalda a Raúla, začal náhle měnit názor. Samuelovi nabízel obrovský výdělek, ale Eto´o prohlásil, že chce do Barcelony. To se Pérezovi samozřejmě nelíbilo, kdo by také chtěl posílit svého největšího rivala v soutěži… Barcelona nakonec vykoupila kamerunského ostrostřelce za částku 24 milionů eur, polovina patřila Mallorce, taktéž polovina také Realu. Situace se tak trochu podobala přestupu Luise Figa opačným směrem.

Sezóna 2004/05 potvrdila, že Eto´o je velkým hráčem. V lize vstřelil čtyřiadvacet ligových branek a pomohl tak "Blaugrana" k ligovému titulu, na který se čekalo dlouhých šest let. Stal se také nejlepším africkým fotbalistou roku a právem se tak mohl srovnávat s nejlepšími útočníky světa. Po této sezóně přispěchala se supernabídkou londýnská Chelsea, ale jak u Barcelony, tak ani u Samuela nepochodila. Podpisem na novém kontraktu Eto´o potvrdil, že jeho srdce patří katalánskému velkoklubu. Jeho stálá výkonnost překvapila nad všechny barcelonské fanoušky a nejen ty…

V sezóně 2005/06 Eto´o opět patřil mezi základní stavební kameny kouče Franka Rijkaarda. Týmu pomohl jak k ligovému titulu, tak i ke španělskému superpoháru a hlavně k výhře v Lize mistrů. Přidal navíc trofej pro nejlepšího střelce, ve Španělsku nazývané jako "Pichichi". Tento titul si zajistil brankou v posledním ligovém kole na půdě Athletic Bilbao. I kdyby však tento gól nevstřelil, stal by se "Pichichi", musel by se však o vítězství dělit s Davidem Villou z Valencie. Dokázal nastřílet pětadvacet ligových branek.

Sezóna 2006/07 začala pro Samuela opět skvěle. Na své ligové konto rychle přidal čtyři branky, prosadil se i v Lize mistrů. Dne 27. září však přišla pro barcelonské krutá rána. Eto´o si v zápase na půdě Werneru Brémy těžce zranil kolenní vazy… Diagnóza zněla děsivých pět měsíců. Během jeho rekonvalescence se potvrdilo, že je pro tým nenahraditelný. Po svém návratu začal "Sammy" opět sázet branky a zastavil se v lize na čísle 11 (za 17+2 zápasů).